prezentace ONLINE

“Mezi lidmi“‘fanousek1

Díky sportu zapomínám na své postižení. S dětskou mozkovou obrnou se potýkám už od narození. Dostal jsem jí od sudiček rovnou do „kolébky“. Boj s osudem jsem ale nevzdal a tvrdě pracuji na tom, abych dosáhl v životě úspěchů.

Všechno začalo mým příchodem na svět. Při porodu se mi zamotala pupeční šňůra kolem krku a nějakou dobu jsem se dusil. To způsobilo mé postižení. Rodiče se k tomu ale postavili obdivuhodně a přijali mě takového, jaký jsem.

“’Kdo mi chce rozumět, rozumí“‘

Zpočátku to pro mě ale nebylo vůbec jednoduché. Když jsem pobral trochu rozumu, uvědomil jsem si, že nejsem jako ostatní děti.  A dost mě to trápilo. Nikdy jsem nemohl pořádně chodit a nakonec jsem skončil na invalidním vozíku. Mám třes ve svalech, a když chci třeba někomu podat ruku, dá mi to docela práci. Postižená je hlavně pravá polovina těla, fanousek3kterou ovládám jen s velkým vypětím. Naštěstí jsem levák, ale i tak mi třeba obyčejný podpis dělá velké problémy.Každý je totiž jiný a „podpisový vzor“  třeba v bance je nad mé síly. Potíže mi činí ale i obyčejná sklenice vody. Když se chci napít, musím se rukou opřít o stůl a naklonit se k tekutině hlavou. Můj další handicap je řeč. Dost špatně artikuluji a nemohu si povídat se zdravými lidmi, jak bych si představoval. Takové telefonování je pro mě doslova horor. Lidé mi většinou nerozumí, anebo nemají dostatek trpělivosti. Najdou se i takoví, kteří mě za to odsuzují, a myslí si, že jsem třeba mentálně zaostalý. To člověka zabolí.

Kdo mi ale chce rozumět, rozumí! Tahle vada se dá naštěstí částečně vyléčit logopedií, na kterou jsem do 15 let pravidelně docházel. Přijmout mé postižení mi pomohla nejen moje rodina, ale i mí kamarádi, učitelé a pracovníci Jedličkova ústavu, kam jsem v sedmi letech nastoupil. fanousek1Začátky byly hodně těžké, stýskalo se mi po rodičích i sourozencích.

Časem jsem ale pochopil, že v ,,Jedličkárně“  to se mnou myslí dobře. Učitelky a asistent Jaroslav Trávníček měli opravdu velkou snahu mě něco naučit a já jsem šťastný, že se jim to povedlo. Vystudoval jsemdokonce i střední rodinnou školu. Zlomovým okamžikem pro mě byla návštěva posilovny, kam mě s sebou poprvé vzal můj kamarád Jaroslav Trávníček. Tehdy jsem řekl sám sobě:

“Zdravý už nikdy nebudeš, ale přesto se postavíš na “vlastní nohy“ a ve světě něco dokážeš!“. Stačí velké odhodlání, dostatek pevné vůle a přátele, na které se můžeš vždy spolehnout.

“’Trénuji každý den“‘

Prvním sportem, kterým jsem začal je Boccia. Hra, podobná francouzskému Petangue, avšak určená pouze pro osoby s těžkým tělesným postižením se dělí na čtyři zdravotní kategorie – BC1, BC2, BC3 a BC4. Byl to nádherný pocit, najednou jsem si nepřipadal zbytečný. Měl jsem pro co žít, na co se těšit. Dva roky poté jsem začal s atletikou (disk, koule a kuželka). Díky trenérovi Pavlovi a jeho úsilí teď mohu chodit bez podpory, a také úspěšně reprezentovat naší republiku nejen na mistrovstvích světa, ale i na paralympiádě. . Nejdál jsem se podíval na mistrovství světa na Novém Zélandu, kde jsem vybojoval stříbro v hodu diskem (20,42)  a minulý rok jsem se zúčastnil Letních paralympijských her v   Londýně, kde jsem vybojoval 5. místo v disku s Evropským v dospělostirekordem a před 4 lety v Pekingu, kde jsem se umístil na 5. a 7. příčce.

Vítězit je jedna věc, ale vypracovat se k vítězství druhá. 

Trénuji každý den. Chodím plavat do bazénu, házet koulí a diskem, cvičit do posilovny, nebo lézt na horolezeckou stěnu. K tomu všemu pracuji  na UK FTVS jako grafik.

Mým dalším koníčkem je jízda ve speciálně upraveném autě, která je zároveň i mým dopravním prostředkem,  bez kterého bych se už neobešel. Invalidní vozík používám už jen tehdy, když jedu někam na cesty. Zkrátka jsem pyšný na to, že jsem soběstačný.

V současnosti bydlím sám se svým asistenčním pejskem Anetkou v Praze 8. Domácnost zvládám v pohodě, jen to vaření mi nějak nejde. A mé plány do budoucna? Chtěl bych se zlepšit jako grafik, nadále  se věnovat sportu a být šťastným otcem. Jsem přesvědčený, že když dva lidi spojuje láska a přátelství, zvládnou všechno.

ja