Rok 2021

Píše se rok 2O21 a s ním je tady i paralympijský ročník, který byl z loňského roku přesunut na letošní. Musím uznat, že covid pandemie je opravdu zákeřná a doposud nám zrušila několik závodů a soustředění. Ale přitom vím, že se nesmím zastavit já a musím stále makat na sobě, abych úspěšně reprezentoval ČR. Napíšu Vám, co jsem doposud zažil a co ještě asi zažiju.

Co jsem zažil:

V letošním roce jsem zažil v únoru povolené první mezinárodní závody na území Spojených arabských emirátů a to přímo v Dubaji. Umístil jsem se na 4. místě z 14. Máte-li zájem si přečíst můj deník ze závodu, klikněte zde.

Můj trenér neotálel a zajistil mě jako členovi SC Praha řádnou atletickou přípravu v půlce března v těchto teplých krajích (SAE, Sharjah). Jsem velice rád, že po mém boku byla i má drahá polovička a soustředění bylo takové, jaké by mělo být. V klidu, v pohodě a s radostí.

Co ještě asi zažiju:

Píše se 8.4.. Týden předtím nám bylo oznámeno, že další závody v Paříži jsou zrušeny, a tak se musím připravovat na ME v Polsku na konci května. Nesmím opomenout týdenní přípravu v domácím prostředí v Nymburku, která mě teď čeká. Ve formě mě budou teď udržovat české víkendové závody v průběhu května a června.

To je vše, co se týče sportu a teď něco ze soukromého soudku. Díky sbírce, o kterou jsem požádal v minulém roce Znesnáze.cz, jsem mohl zakoupit tiskařský digitální stroj na barevný potisk triček. Tím se mi rozšiřují další možnosti tvůrčího rozkvětu a o tom se víc dozvíte na stránkách djkolecko.cz.

Zase se Vám ozvu za nějaký čas. Proto Vám přeju hodně zdravíčka, sportovních zážitků a pandemii zamávejte z dálky. Sportu zdar!

Rok 2020

Píše se rok 2020 a s ním přichází plná příprava na paralympiádu v Tokiu. Hned od začátku roku nám s Lucinkou přibyl přírůstek do rodiny. Čtyřnohého miláčka jsme si vzali od mé matky. Bethanie je labradorský kříženec s bůhví čím.

Tento rok jsme s Luckou oslavili roční výročí a jsem šťastný, že ji mam. V půlce února se objevují informace o viru covid 19. Tím přicházíme o možnosti závodů, tréninku a i pohybu vůbec. Bohužel, tento virus je tak zákeřný, že nám posunul i Paralympijské hry o 1 rok.

Je půlka dubna a z domácí přípravy se přesouvám ven. Po prvním usednutí na kozu (odhodová stolice) jsem zjistil, jaký je to nezvyk po zimní přípravě. Mé výkony naznačily, že jsem přípravu nepodcenil a s radostí mohu oznámit, že atakuji 35metrovou hranici.

 Rok 2019

Co všechno přinese rok 2019? To ani sám nevím, tak prostě půjdu za tím, co je pro mě v životě důležité. Začnu od začátku roku. Jak všichni víte, tak jsem se vrátil k atletice. Týdenní náplní je moje zaměstnání. Ano vím, to mají všichni  jenomže jsem k tomu přidal každodenní dřinu ve fitku. 11. 2. jsem odletěl do dubajských krajin, kde jsem reprezentoval naši zemi. První disciplínou v prvním závodu byla kuželka s výkonem 27,91. To stačilo na bronzovou medaili. V druhém závodě jsem startoval v kuželce a disku a přinesl hned 2 medaile, stříbro a bronz. Ve třetím závodě, a to přímo v Dubaji, jsem měl jen kuželku a výkon byl velice slibný. Pokořil jsem 30metrovou hranici, což mi vyneslo bronz.

Po návratu do ČR jsem se vrátil do zajetých kolejí s myšlenkou neusnout na vavřínech a makat dál. Věděl jsem, že mě čeká náročné soustředění na Kanárských ostrovech. Soustředění proběhlo podle mých očekávání a tvrdá příprava přišla vhod. Musím se zmínit i o 11. 3., kdy jsem se stal nejšťastnějším chlapem na světě a díky Lucince jsem změnil status na zadaný  . 

Po kanárech a týdnech trénování by bylo fajn zjistit, jestli ta dřina má smysl. V Nymburku na soustředění jsem věděl, že ano. Když jsem v kuželce atakoval 33metrovou hranici, tak jsem si byl jist, že do Pardubic jsem skvěle připraven. Dne 5. 5. jsem startoval na Velké ceně 

Pardubic, kde jsem prodal to, co jsem v posilovně získal, a s výkonem 32,80 jsem velice spokojený, jelikož český rekord byl 30,71. A to jsem netušil, že je to nejlepší výsledek mužů.     

Za rok 2019 mě čekala spousta závodů, na kterých se výkony stále zlepšovaly a tak jsem byl plně připraven na MS v Dubaji.

Mistrovství světa se odehrávalo ke konci roku. Odlétal jsem s pocitem, že bude vše je ok. Opak byl pravdou. V Dubajském podnebím mi vyschly kuželky. Jeden jediný gram rozhodl o výsledku na MS. Tento závod pro mě nedopadl moc příznivě. Poučil jsme se a můžu se plně soustředit na paralympijský rok 2020.    

Tyto výsledků bych nedosáhl bez podpory rodiny, přátel a hlavně SC Praha a dalších sponzorů, kteří mi umožnili být dobrým sportovcem a reprezentantem. 

Rok 2018

Je tu konec roku, který byl pro mě rozhodující. Po dubajském šampionátu jsem se rozhodl ukončit kariéru atleta. Dával jsem si do pořádku své bederní svaly a začal jsem se věnovat jako trenér fitness. Mou první klientkou je Anička, s níž se znám z SC Praha. Společně se snažíme zpevnit její trup a rozhýbat nohy, aby mohla uskutečnit svůj sen. Jsme přesvědčeni o tom, že se jí to splní. 

Úbytek motivace mezi atlety ve Sportovním klubu mě přivedl k rozhodnutí začít znovu reprezentovat a motivovat tak nové tváře ve Sportovním klubu. Ke konci roku jsem se zúčastnil ještě dvou závodů, a to v Ostravě a Olomouci. Všechny byly zaměřeny pouze na vrh koulí, který není mou oblíbenou disciplínou. I přesto se mi podařilo získat dvě cenné medaile.

Závěrem bych Vám rád popřál veselé Vánoce a všechno nejlepší do nového roku 2019. Zároveň chci poděkovat všem přátelům, rodině a fanouškům za jejich přízeň, podporu a lásku, kterou mi vyjadřují  Velké díky!

odkaz k prezentaci 
https://1drv.ms/p/s!AtQUewiI1sYMcxO0EzU5dmP0mMk